Tak a je to tady deníčku, konečně jsem přijela do Kotle. Je to tu nádherné a obrovské, ale vrátím se pár dní před mím odjezdem a trochu je popíšu. Táta už se trochu uklidnil, ale je stále smutný, že ho opustím a půjdu na tu školu. Má alespoň mého malého bráchu, který mu bude společnost. S ním se rozhodně nudit nebude. Myslím si ale, že brášku Denise to zdrtilo nejvíc. Mám teď strašné výčitky, protože už pár dní jen brečel a držel se mě na každém kroku. Přesto, že jsem ho utěšovala a domlouvala mu, že přijedu na prázdniny a Vánoce nic ho nevytrhlo z domění že už se mu nevrátím. Začala jsem proto přemýšlet, jestli je to vlastně dobrý nápad. Opustit svůj dosavadní život, své přátelé rodinu a prakticky zapomenout na svojí minulost. Tam na té škole se ze mě stane někdo jiný, úplně mě změní. Musím se pokusit zůstat takovou jaká jsem. Bráchu jsem nakonec trochu utěšila, ale stejně se mu asi bude stýskat. Dva dny před mím odjezdem mi ještě táta dal nějaké normální peníze, ať si je prý směním za ty kouzelnické. Po příjezdu jsem to taky hned udělala a žasla jsem nad těmi zlatými, stříbrnými a pronzovými zvláštními mincemi. Byli mnohem větší a také nepraktičtější než ty normální. Budu si na ně ale asi muset zvyknout. Peníze však nejsou jediná věc, na které si teď zvykám. Například ten divný prášek jménem letax mi tak nějak nevyhovuje. Musí se vždy hodit do krbu a pak se do toho krbu vlezete i vy. Nakonec řeknete příslušné místo kam chcete cesotvat a ono vás to tam dopraví. Zkoušela jsem to a hned jsem byla celá od popela a kýchala jsem na všechny strany. Když už jsem konečně do Kotle dorazila, málem jsem zapoměla dýchat. Bylo to tam úžasné. Je to velká hospoda s pultem a mnoha stoly. Když jsem tam vešla udivilo mě kolik tam už je žáků. Většina byla stejně stará jako já, ale byli tam i starší spolužáci, kteří se očividně bavili sledováním nováčků. Našla jsem si prázdné místo u baru (Což byl docela obtížný úkol, protože tam bylo narváno k prasknutí.) a sedla jsem si. Hned se ke mě přihnali dvě holky, také prvačky. Představili se mi jako Elis (Elí) a Katie. Dozvěděla jsem se, že by chtěli také do Nebelvíru a že jsou vlastně z trojčat. Za chvíli tam přišel brigádník a já si uháněla zařídit pokoj. U vchodu byl strašný nával a já se svou malou výškou jsem neviděla co se tam děje. Nakonec jsme se nějak procpala dovnitř a mohla jsem si vyzkoušet svůj nový pokoj. Elis a Katie tam byli také a jelikož museli být dívčí a chlapecké pokoje skončila jsem na pokoji s nimi. Jsem za to ráda, aspoň někdo koho znám. zabydlela jsem se a šla zpět do Kotle. Tam jsem se zapovídala s jednou dívkou u baru. Jmenovala se Claudie a řekla mi, že chce také do Nebelvíru. Těch lidí co tam chce je už vážně mnoho a já už mám trému, že se tam nedostanu. Dnešní den jsem si celkem užila. Brzy do tebe zase něco napíšu... Dobrou noc.