Narodila jsem se v Bristolu. Vyrůstala jsem tam a chodila do školy. Samozřejmně mudlovské školy. Když jsem byla malá o kouzlech jsem skoro nic nevěděla, takže pro mě bylo obrovské překvapení, když mi přišel dopis z Bradavické školy čar a kouzel. Můj táta je mudla. Pracuje jako redaktor jednoho menšího časopisu. Máma byla čarodějka, ale když si tátu brala vzdala se všeho co mělo spojitost s kouzly. Maminka bývala dobrá čarodějka a tak pro ni bylo velice těžké vše jentak zapomenout, kouzlení si však odpustit nedokázala. Když mi bylo 8 let, máma mi umřela. Pro tátu a mě to byla obrovská rána, doteď jsem z toho trochu rozhozená. Zemřela, když šla večer domů. Aby si zkrátila cestu, šla úzkou uličkou a tam ji přepadl jeden grázl. *kostrbaté písmo* Mámu podřízl nožem a okradl ji, pak beze stopy zmizel. Bohužel u sebe neměla hůlku. Nechávala si ji vždy doma, aby pro ní nebylo větší pokušení kouzlit mezi mudli. Nečarovala skoro ani doma. Z dětství si ale stejně pamatuju prá krásných kouzel, která mi předváděla, když jsem nemohla usnout nebo jsem plakala. Vždy mě to výborně uklidnilo. Bez hůlky ale byla úplně bezbraná a tak se nemohla nijak bránit. Nikdy toho vraha nedopadli a už si nedělám naděje, že se tak někdy stane. *písmo je už normální* Teď žiju s taťkou a máme se dobře. Od té doby co máma umřela mi o kouzlech nechtěl nic říkat a asi doufal, že budu jako on, tedy mudla, ale jednoho dne se to stalo a malá sovička zaklepala na moje okno s dopisem v zobáku. Když ji táta spatřil, nejdřív jí nechtěl otevřít. Byla zrovna snídaně a tak jsme seděli u stolu a já ji viděla taky. Když se táta neodvažoval okno otevřít, udělala jsem to sama. Sova upustila obláku na stůl a okenm opět odlétla. Na té obláce stálo mé jméno. Rychle jsem ji otevřela a přečetla si papír. Nejdřív jsem to nepochopila a tak si to přečetla znova. Pohlédla jsem na otce s otázkou v očích. Díval se do země a nechtěl mi odpovědět. Doufal prý, že tento den nikdy nepříjde, ale stalo se. Pak mi řekl vše, co si z máminých vyprávění pamatoval. Je to prý škola, do které chodí děti jako já. Řekla mi, že mám zvláštní dar a ten musím rozvíjet právě tam. Když mi došlo, že tam budu celý školní rok a s tátou se budu vídat jen na vánoce a prázdniny, chtěla jsem ten dopis zmuchlat a vyhodit. Táta však říkal, že by to byla škoda a tak jsem zahořela nedočkavostí tu školu vidět. Bylo mi zvláštní, že poslali ten dopis právě mě. Nikdy se u mě neprojevili žádné schopnosti magie, ale asi v sobě cosi mám a to se projeví asi až na škole. Taťka byl nejdřív smutný, že bude doma sám, ale má ještě mího mladšího brášku, kterému je teď 9 let. Jsem zvědavá, jestli mu také dojde dopis z bradavic. Třeba to nakonec bude můj spolužák. Teď už jen sedím doma a čekám až mě táta odveze do Londýna, abych tam mohla strávit prázdniny v Děravém kotli nebo jak se to tam jmenuje. Každopádně jsem šťastná, že moje máma měla takovouhle krev a já teď díky ní mohu chodit do školy kouzel a čarovat jako doopravdická čarodějka!